S lidmi jsem ráda pracovala odjakživa. Nejprve jako lektorka jazyků pro dospělé i děti s problémy ve škole, následně v ochraně životního prostředí, kterou jsem vystudovala, pak při mateřské jako lektorka finanční gramotnosti.
Mateřství mi jako mnoha ženám změnilo život. Zjistila jsem jak krásná je láska k vlastnímu dítěti. Dodalo mi sebevědomí. Před porodem jsem hodně četla, mluvila se zkušenějšími ženami a měla dojem, že vím, jak má všechno být. Po prvním porodu jsem věci začala cítit jinak, částečně jsem dokázala dát na svou intuici, ale byla jsem dost nejistá. Prošla jsem obrovskými problémy s rozkojením. Pomohla mi zkušenější kamarádka, podržela mě, naučila šátkovat, v podstatě zastoupila roli duly. Moc jí za to děkuji. Zajímala mě bezplenková komunikační metoda, znakování s miminky, s prvním synem jsem zkrátka praktikovala ledacos a moc si to užívala. V jeho roce jsem začala podnikat.


S druhým synem šlo všechno daleko přirozeněji. Daleko více jsem věřila svým mateřským schopnostem. Porodila jsem si ho k narozeninám, nakonec jen pět minut před tím, než jsme byli spolu „domluveni“. Utvořila jsem si názor, že mnohé je v hlavě a pochopila, jak důležité jsou bezprostřední okamžiky po porodu. Viděla jsem rozdíl mezi sebou a prvorodičkami a podporu a optimismus rozdávala na potkání. Stačilo například jen ukázat, jak správně držet miminko, maminky si byly jistější, miminko se cítilo v bezpečí a bylo klidné.  Druhý syn byl spokojené dítě, kojili jsme, šátkovali, u toho jsem například učila staršího jezdit na kole. Ve dvou měsících se mnou absolovoval dvouhodinovou poradu v bance a vůbec nikoho tam nerušil, spokojeně u mě spinkal, diskrétně se nakojil a nechal mě poslechnout si novinky ze světa hypoték.


Zhruba v té době se na mě začaly obracet kamarádky kvůli kojení, porodu, bezplenkovce, příkrmům, atd. Všimla jsem si, že snad více než znalosti a zkušenosti, je důležité podpořit jejich mateřskou sebedůvěru a cit. Jejich důvěra mě dovedla k myšlence stát se dulou se vším, co k tomu patří. Přestože to možná zní idylicky, ve výchově se pořád od svých synů učím. Jsou to divocí kluci. Sama často tápu a radím se s rodiči starších nebo podobně se chovajících dětí, někdy si nevím rady a trápím se, ale s čistým svědomím mohu říci, že dělám to nejlepší, co mohu a co v dané chvíli umím.