Není třeba z toho dělat žádnou zvláštní vědu, jen otevřít své srdce. Kontaktní rodičovství je celý koncept zahrnující návrat k přírodě, k vnímání a respektování svých potřeb, ale i potřeb našich dětí. Kontaktní proto, že jsme s dětmi v emocionálním, ale i fyzickém kontaktu. Mnoho z nás s nimi spí v posteli. Nebojíme se, ony společnou postel samy opustí, až budou připravené. Kojení na požádání, kdo chce, až do samoodstavení dítěte. Nošení. Přemýšlení o motivacích dětského chování, za projevy jako křik nebo agrese nevidíme jen zlobivé dítě, ale hledáme, proč se to děje, jak dítěti v dané chvíli pomoci a jak mu pomůžeme zvládat a bezpečně projevovat své emoce.

Co nás k tomu vede? Naši rodiče nás přeci vychovávali jinak a taky žijeme, pracujeme, vdáváme se a ženíme, máme děti. Ale kolik z nás si z dětství nenese nějaké nepříjemné pocity? Kolik z nás nechávali rodiče vyplakat (ne, protože by nás neměli rádi, ale prostě se to tak dělalo), kdo z nás byl dlouho kojený (dával se sunárek, doba chtěla matky dělnice mít co nejdříve zpět v zaměstnání)? Kolik z nás od svých rodičů slyšelo výchovné rady jako: „Nech ho vyplakat, ať si posílí plíce.", „Nechovej ho pořád, rozmazlíš ho.", „Do postele ne, chceš ho zalehnout!?", „Tvoje mléko už mu nic nedává." apod.? Vychovávali nás podle svého nejlepšího vědomí a svědomí......v dané době.

Vnímejme sami sebe, své pocity, lásku k partnerovi a dětem a na všechny poučky se vykašleme. Každý z nás je jedinečný a může existovat spousta forem kontaktního rodičovství. Hledejte svoji cestu!

Jsem otevřena každé diskuzi.